Zvládnou naši žáci obstát v konkurenci?

Dobrý den, ještě bych se chtěl vrátit k pondělnímu otevřenému setkání s ředitelem školy z 3.12. 2018. Na pondělním setkání zaznělo hodně věcí. Jedno slovo, které se objevilo vícekrát, bylo „konkurenceschopnost“. Někteří vyjadřovali obavy, zda bude jejich dítě konkurenceschopné. A vrtalo mi v hlavě, jak na tuto otázku vlastně reagovat. Přemýšlel jsem, co to vlastně znamená, co vlastně chce vědět rodič, který má dítě na prvním stupni ještě na začátku vzdělávání, co chce slyšet, když se ptá, zda jeho dítě bude konkurenceschopné. A na stejnou otázku se ptají i rodiče na druhém stupni.

Když jsem přemýšlel nad odpovědí, tak jsem si nutně musel zkusit vysvětlit, na co se vlastně ptáte a vycházelo mi z toho několik věcí.

Přijde mi, že nejčastěji se pod Vaší otázkou na konkurenceschopnost ptáte, jestli se Vaše dítě dostane na střední školu, jestli udělá přijímací zkoušky. To je pro mě srozumitelné otázka, kterou si jako rodiče kladete. Avšak je na ni těžká upřímná odpověď. Jako škola můžeme říct, že děti učíme to, co máme. Že se snažíme každé dítě maximálně rozvíjet apod. Někteří z Vás řeknou, že to jsou jen prázdné věty. A to asi v daném kontextu jsou. Protože nikdo Vám nedá jistotu, že se zrovna Vaše dítě dostane tam, kam bude chtít. Jaké bude v devítce, jestli si vybere přiměřeně svým schopnostem, jestli nebude velký nával, jestli ten den nebude nervózní, jestli si daná střední škola neudělá přísné školní přijímačky založené na znalostech a drilu.  Ptáte-li se tedy na konkurenceschopnost u přijímacích zkoušek, jestli škola připraví Vaše dítě tak, aby dokázalo vyplnit správně test při přechodu ze základní na střední školu, pak musím zkrátka říct, že to Vám nedokážu odpovědět. Snažíme se dětem nabídnout vše, co budou potřebovat. Určitě je učíme vše, co nám nařizuje stát prostřednictvím Rámcového vzdělávacího programu. A osobně si myslím, že jim dáváme ještě více. Snažil jsem se na setkání vysvětlit, že usilujeme o rozvoj dovedností a kompetencí tak, jak to vlastně rámcově vzdělávací program sám popisuje. Zde si dovolím sdílet odkaz, kde je zmíněn i postoj ČŠI k tomu, co se učí na základních školách a jak mají vypadat přijímací zkoušky na střední školy. A je tam i naznačen rozpor v tom, že základní školy by měly rozvíjet dovednosti a kompetence a střední školy staví přijímací zkoušky na ověření znalostí. Případně zde je přímo bulletin ČŠI, kde se tématu věnuje zde

Dost často během hovorů s rodiči také zaznívá, že jsme alternativní škola. Musím říct, že si tak opravdu nepřipadáme. Z mého pohledu je možná jediná věc, kterou jsem neviděl na jiné státní škole, a sice naše vysvědčení v 1.-2. třídách. Portfolia jsou vcelku běžným způsobem práce, tematické a projektové dny jsou ještě běžnější a ne-li častější v jiných školách. Integrace a tematické propojování předmětů se také děje, možná ne tak běžně, ale děje. Možná je to optikou prostředí, ve kterém se pohybuji, ale vlastně mi přijde, že současné fungování a koncepce školy jsou zcela běžným přístupem a jsou v souladu s požadavky dnešní společnosti. Základních škol jsou v ČR jednotky tisíc a asi je fakt, že většina z nich například nemá třídnické hodiny, nemá žákovský parlament, neučí Hejného metodou, nehodnotí formativně, nezačíná výuku v 8:15, nemá konzultace typu RUŽ apod. Znamená to, že jsme ukročili stranou nebo že jsme o krok napřed? Nemyslím si, že bychom společně s Cimrmanem byli průkopníky slepých uliček. Pouze vědomě budujeme moderní školu, která reaguje na vývoj společnosti a vzdělávací trendy. Nemyslím si, že to jsou výkřiky do tmy. Společnost se reálně mění, vyvíjí. Nikde netvrdíme, že znalosti nejsou důležité. Rozhodně jsou a je to pořád důležitý základ pro další práci. Jen se snažíme k nim opravdu přidat tu další přidanou hodnotu. Jeden extrém je mít hlavu plnou faktů, které reálně nedokážu využít, analyzovat, syntetizovat ani prezentovat. A druhý extrém je tlučhuba, který nemá ve svém projevu oporu ve faktech a znalostech, umí věci říct, ale nemá, co by řekl. Dle Bloomovy taxonomie se stupňují poznávací procesy od zapamatování přes porozumění, aplikaci, analýzu, hodnocení k tvorbě. Tedy základem je zapamatování nějaké znalosti. A dál je potřeba tuto znalost rozvíjet. Pokud by Vás zajímalo více k Bloomově taxonomii podívejte se zde. Rozumím tomu, že pro rodiče je mnohem snazší ověřit, zda jeho dítě má nějakou znalost, než jestli má nějakou dovednost. A i proces rozvoje dovednosti a získání kompetence trvá výrazně déle, než samotné získání znalosti.

Před třemi lety jsme dělali seminář pro rodiče, který vedl Lukáš Šlehofer. A na začátku položil přítomným rodičům docela zajímavou otázku. Co by chtěli raději, aby jejich dítě bylo v životě šťastné (spokojené), nebo úspěšné. Je mi jasné, že před takto položenou otázkou nikdo nestojí a že je to uměle vytvořená volba a většina z Vás hned řekne, že přeci byste pro své dítě chtěli obojí. Případně byste se snažili hledat definici úspěchu a štěstí. Nicméně zkuste ještě jednou se nad tou otázkou zamyslet a fakt si zvolit jednu z možností a promítnout si, co byste měli dělat pro svou volbu. Začnete přemýšlet, jestli náhodou štěstí nepodmiňuje úspěch, nebo naopak úspěch štěstí. A pokud budete přemýšlet dál, tak byste se mohli dostat k úvahám o tom, jaké hodnoty jsou pro Vás důležité, jaké byste chtěli předat vlastním dětem, co máte na prvním místě. A každý z Vás to bude mít jinak. A my jako škola to taky máme nějak. Pro mě cesta k úspěchu vede přes štěstí jednotlivce, či jinak řečeno – úspěch bez štěstí nemá hodnotu. A přijde mi podstatné učit děti tomu, jak mají být šťastné, spokojené. Tedy učit je mít dovednosti a kompetence, které jim pomohou obstát v různých životních situacích. Jak si vážit sebe sama, jak žít ve společenství různých lidí. Jak pracovat na svém rozvoji. Snažíme se je učit vnímat a mít zodpovědnost za své jednání. Chceme děti učit plánovat, formulovat cíle, dosahovat svých cílů. Může to být zajímavé přemýšlení nad tím, co vlastně vede k úspěchu. Mám pocit, že takřka kdykoliv jsem četl nebo slyšel rozhovor s někým „úspěšným“ a zazněla otázka, jak se to povedlo, tak často jako klíčové zmiňují věci jako vytrvalost, vnitřní motivace, schopnost správně se rozhodnout. Zajímavý rozhovor s Petrem Horký  v čase 5:40 zde.

Zkusil jsem takto krátce popsat myšlenky, které se mi po našich diskuzích točily hlavou. Snad alespoň něčím přispějí k většímu porozumění mezi školou a Vámi. Vaše důvěra v nás a v to, co děláme, je pro nás velice důležitá.

Jaroslav Novák, 21.12. 2018